Dějství první – příchod
Deštivě středeční odpoledne, zima, psa by nevyhnal. Před vstupem do kina Vzlet se však již čtyři hodiny před zahájením přenosu utvořila skupina možná stovky lidí. Nevěřícně koukám skrze kapky deště na ten dav a naštěstí v něm rozeznám našeho krajského manažera Honzu, jak hrdinně bojuje o místo ve frontě. Stále se nevěřícně rozkoukávám; dav si nás nevěřícně prohlíží. Slyším: „ jsou naši nebo ne?“ Naštěstí tu je tu s námi i Franta, který velmi rychle najde spojku mezi davem k výměně informací a je nám hned jasno. Spojka říká „všichni jsou tu naši“ (tedy ČSSD) jen vy tři jste tu navíc….
Dějství druhé – zbrojení
Již lehce rozkoukán z tohoto mírného šoku začínám přemýšlet o lidech kolem sebe. Vidím dvě skupiny. Asi 60 % davu tvoří mládež věku cca 13 – 16 let, druhou skupinou je několik desítek lidí buď věku důchodového, nebo stádiem alkoholismu věk důchodový připomínají. Mezitím poznávám první zástupce KSČM. Mladí socialisté před námi se vesele baví, pokuřují, popíjejí. Aby ne, v téhle zimě.
Mezitím začínají kolem davu kroužit vyšší šarže ČSSD a chystají zbroj. Z plastových tašek tahají nejdříve šály a pak trička a mladí i staří se o ně perou. Asi je jim zima. Mezitím zbrojí i další partaje, modrý tým i véčka, svobodní přišli v tričku rovnou (asi jsou odolnější) a komunisti vytáhli jen šály s třešničkami. V pěti minutách bylo v davu jasno – krásné pestré barvy prosvětlily šedý podvečer. My jsme se rozhodli jít přezbrojit do místní restaurace, neb stupeň našeho promočení dosáhl již kritické hodnoty.
Dějství třetí – tlačenka
Mírně osvěženi kráčíme svižně opět směrem kino Vzlet. Už začali pouštět, atmosféra houstne.
Je opravdu neuvěřitelné, co ti mladí pro Paroubka či Pecinu neudělají. Tři hodiny mrznou a pak se za jekotu, ostrých loktů a mocného tlačení v davu cpou dveřmi tak, jakoby měla vystoupit Britney Spears. Wow, to je ale motivace. Ostatní partaje na to jdou spíše s klidem, tuší že socialistická mládež vyblokovala všechny místa v zorném poli kamer. Vcházíme rozvážně mezi posledními.
Dějství čtvrté – akce
Ochranka nám zabavila u vchodu masky lišek (asi to vyhodnotili jako nebezpečný předmět) a tak po krátkém dohadování dorazíme do sálu, který je již skoro plný a ve kterém bouří a hučí buď oranžová (vepředu) nebo modrá vlna vzadu. Usedáme na kraj řady obklopeni oranžovým džusem (jak sami sebe mladí socialisté nazývají).
Zatím probíhá zkouška, lídři kromě Karla již cvičí své obraty. Po chvilce přijde Karel a pobaví sál odpovědí na dotaz Moravce proč nepřišel včas: „Byl jsem na výstavě a pak si dal kafe!“. Proč ne, není kam pospíchat, přenos začíná až za deset minut. Což moc neřeší většina džusu kolem nás, který buď vůbec netuší o co jde, nebo usíná. Pět minut před začátkem.
A tak to po chvíli začalo, diváci kolem nás plní jediný pokyn – když svítí kamera před nimi, tak začít mávat transparentem. Diskuse většinu lidí kolem nás vůbec nebere, nikdy jsem ještě neviděl tolik spících teenagerů vedle sebe. Asi snili o lepší budoucnosti s Paroubkem. Modrý tým tolik nespí, docela se snaží, ale vzadu za oranžádou stejně není moc vidět. Občas se probudí véčkaři a komunisti, příznivci TOP 09 spí spolu s Karlem.
The end…
A tak to končí. Devadesát minut krásných slibů je za námi. Ptáme se oranžády kolem: „Dobrá brigáda ne?“ „A, ano, ano, jsme tu dobrovolně a rádi!“ odpovídá rozespalý mládenec. Odcházíme. Někteří na nás koukají jak z jara. My na ně taky. Potkáme ještě jeden pár: „To, to fakt děláte dobrovolně?“ ptáme se. „No, my to máme jako seminárku.“ „Aha, tak to máte nějakého profesora z ČSSD“ pokračujeme a mladík říká „ no nějak tak…“.
Je to tak, velké strany to mají promakané. Stačí pár studentů, co budou ochotni za pár stovek, nebo za odpuštěnou seminárku stát v dešti a spát v hledišti. Přesně to odpovídá vyprázdněnosti jejich politik, když ani nemají vlastní lidi, co by přišli podpořit své lídry. A zase je to jen o penězích. Ach jo …